Často se mě rodiče ptají na říkánky…
Říkanky jsou pro dětský vývoj velmi užitečné, kromě toho, že rozvíjí slovní zásobu a řeč, obohacují dítě o cit pro rytmus, paměť, a v neposlední řadě velmi vhodně doplňují pohybové aktivity. Ty, které v programech používám, znám už dlouhá léta. Je to sbírka všeho, co je více, či méně známé. Některé jsou vhodné k pohybu, jiné do vody, často jsou také vymyšlené pro nějaké téma. Každý týden budu přidávat na tyto stránky nové říkánky.
To to zebe
To je zima, to to zebe, když padají vločky z nebe.
Obléknem si rukavice, bundy, šály i čepice,
vyjdem mezi paneláky, budem stavět sněhuláky.
Namalovala jsem si části oblečení. Pokud děti zaslechly např. čepice, rychle po tělocvičně hledaly obrázek čepice.
Vločková
Letí vločka z nebe, (běh po tělocvičně)
nos ji hrozně zebe, (běžíme a držíme si nos)
vše se změní rázem,
až dopadne na zem. (dopadneme na zem do sedu)
Snížek
Padá, padá snížek bílý, poskočte si venku chvíli.
Velké kole ukoulíme a z těch koulí postavíme
sněhuláků třeba pět, rovná řada stojí hned.
Iglů
Velké koule ukoulíme, (stoj + obě ruce dělají kruhy před tělem)
a iglú si postavíme, (stoj + oblouky před tělem)
uplácat ho musíme, (stoj + tleskáme)
raz, dva a už bydlíme. (dřep + ruce jako střecha)
Nedalo to velkou práci, (dřep + ruce i hlava „NE“)
teď jsme jako Eskymáci. (dřep + podepřít hlavu rukama)
Chumelenice
První vločka, druhá, třetí (počítání na rukou)
z nebe na zem právě letí. (ruce napodobují padající sníh)
Jedna vedle druhé sedá, (dřep)
volné místo ještě hledá. (otáčení hlavou)
Na strom, střechu, silnici (vztyk)
udělají čepici. (rukama dělat střechu)
Prosinec
Prosinec k nám přichází, (pomalá chůze)
vůbec nic mu neschází, (pomalá chůze)
sněhu přines dost a dost, (stoj + kruhy podél těla)
dárky dětem pro radost. (stoj + vytleskat)
Sněhulák
Sněhulák je panáček, (ukazujeme “stříšku nad hlavou”)
má na hlavě plecháček. (poklepeme si rukou o hlavu)
Místo očí uhlíky (ukazujeme oběma rukama na oči)
a až dolů knoflíky. (jednou rukou naznačujeme řadu knoflíků)
Chodí, chodí bos, (tři velké kroky na místě)
má červený nos! (náznak velkého špičatého nosu)
První vločka, druhá, třetí …
první vločka, druhá, třetí, z nebe na zem právě letí.
Jedna vedle druhé sedá, volné místo ještě hledá.
Na strom, střechu, silnici, udělají čepici.
Sněhuláček
Válím koule sem a tam,
na velikou, malou dám,
a ke kouli nos,
sedne si tam kos.
PADÁ SNÍH
Padá sníh, padá sníh,
pojedeme na saních,
pojedeme z kopce dolů,
narazíme na stodolu!
Pozdrav
Dobrý den, dobrý den, dneska máme krásný den.
Máme ruce na tleskání, máme nožičky na dupání.
Dobrý den, dobrý den, dneska si to užijem.
Prádlo
Máchám, máchám prádlo, které na zem spadlo.
Naší Kačce do bláta, když honila koťata.
Sedneme si na koníčka
Sedneme si na koníčka, pojedeme do lesíčka,
pojedeme do polí, bác a nic nás nebolí.
Vláček
Jede vláček jede krajem,
my si na vlak také hrajem.
Jeden vagón, druhý, třetí, připojte se všechny děti.
Na rozloučení
Stavím, stavím věž, po schodech tam běž.
A v té věži visí zvonec, až zazvoním bude konec!
Když já se vytáhnu …
Když já se vytáhnu, (stoupneme si na špičky)
až ke sluníčku dosáhnu. (natáhneme ruce ke sluníčku)
Když já se skrčím, (sedneme si do dřepu)
do výšky skočím. (vyskočíme)
Když já si lehnu, (lehneme si)
ani se nehnu. (ležíme bez pohybu)
Kos
Já jsem kos, ty jsi kos. (ukazujeme na sebe, potom na děti)
Já mám nos, ty máš nos. (ukazujeme na svůj nos – na nos dítěte)
Já mám sladkou, ty máš sladkou. (ukazujeme na svoji pusinku, potom na pusinku dítěte)
Já mám hladkou, ty máš hladkou. (pohladíme svoji tvář, potom tvářičku dítěte)
My se máme rádi, my jsme kamarádi. (obejmeme se)
Dešťové kapičky
Dešťové kapičky,
dostaly nožičky,
běžely po plechu,
dělaly neplechu.
Déšť
Ťap, ťap, ťapy ťap,
ťape voda pod okap.
Najdu deštník, klobouk, boty,
budu ťapat taky tak.
Na zavolání: „Vezmu deštík – klobouk – boty!!“ Děti utíkají k předmětu, který zrovna řeknu.
Vrány
Přiletěla vrána, sedla na trní,
přiletěla druhá, sedla vedle ní,
a ta třetí na špičku, zazpívala písničku.
Ručičky
Ruce, ruce, ručičky
Prsty, prsty, prstíčky.
Máme taky dlaně,
Zatleskáme na ně.
Nožičky
Pata špička, špička pata, to umí i batolata
Dvě nožičky malé máme, hezky s nimi zamáváme.
Foukej, foukej větříčku
Foukej, foukej větříčku,
Shoď mi jednu hruštičku.
Shoď mi jednu, nebo dvě,
Budou dobré obě dvě.
Výlet
Na výlet my jdeme spolu, (stojíme a přešlapujeme na místě)
do kopce a z kopce dolů. (2x do dřepu a vztyk)
Utíkáme z kopce klusem, (rozběhneme se po místnosti)
jak když jedem autobusem. (v běhu rukama předvádíme “točení volantem”)
Utíkáme, utíkáme, (stále běháme)
na nikoho nečekáme. (běháme a kroutíme hlavou “ne ne”)
Žabička
Skáče, skáče žabička, okolo malého rybníčka,
(skáčeme jako žabičky dokolečka, pomocí lana, obruče – rybník)
rozhlíží se kolem sebe, kde je asi modré nebe?
(koukáme se kolem sebe a pak ukážeme vzhůru k nebi)
Nebe není pro žabičky, ty radši skočí do vodičky!
(a skočíme všichni do vodičky – rybníka).
Skáče žába po blátě
Skáče žába po blátě, koupíme jí na gatě.
Na jaké, na jaké? Na zelené, strakaté.
Skáče žába v rybníčku, koupíme jí na sukničku.
Z rákosí, z rákosí, až ty gatě vynosí..
Leze žába do bezu
Leze žába do bezu, já tam za ní polezu.
Kudy ona, tudy já, až ji chytím, bude má.
Leze žába po žebříku
Leze žába po žebříku, natahuje elektriku.
Nejde to, nejde to, necháme to na léto!
Korálky
Korálky se roztrhaly,
do všech koutů rozsypaly.
Kde je najdu, kde je mám,
všechny si je posbírám.
Padák
Velké kolo uděláme, protože se rádi máme,
Kdo si s námi nechce hrát,
Může v klidu v koutě stát.
Vítr
Chvilku vítr suší bláto, chvilku slunce sype zlato,(Stojíme v kruhu a máváme s padákem)
chvilku liják bubnuje, takové to venku je.(bubnujeme ručičkama do země)
Hodně zdaru přejí
Mirka a Oskar
